Aktuality

Úprava záhlaví na webu

pondělí 24.srpen, 2015

Kandík psí zub - nové fotky a článek

pondělí 6.duben, 2015

Články

Kandík psí zub, cesta na Medník

neděle 5.duben, 2015

Fotografický workshop - Dravci a sovy, krátké ohlédnutí

úterý 28.prosinec, 2010

Domů » Články

Pod velikány Evropy - Savojské Alpy, NP Gran Paradiso a údolí Aosty

úterý 26.říjen, 2010

Při letošní dovolené jsem navštívil hory dvou států - Francie a Itálie. Ve Francii jsme strávili dva dny a v Itálii zbylé čtyři dny.


Francie.

1. den
Okolo 18:00 jsme v sobotu odjížděli z Prahy. Druhý den dopoledne jsme dorazili do Švýcarska, se zastávkou v městečku Annecy, kde jsme se odpoledne po prohlídce města šli svlažit, do průzračných vod stejnojmenného jezera Lac d Annecy. Koupání bylo parádní a po osmnáctihodinové cestě autobusem přišlo opravdu vhod. Později odpoledne jsme přijeli do Francie a ubytovali se v městečku Albertville.



2. den
Byla naplánovaná túra z městečka Val Caret okolo jezera Lac de Tignes 2086 m. do světoznámého sportovního stediska Val d Isére 1816 m. Ještě před opuštěním městečka Val Caret jsme vyjeli podzemní dráhou pod vrchol Grande Monte do výšky 3032 m. Odtud byl v dálce vidět vrchol Mont-Blancu. Po návratu dolů jsme šli okolo jezera Lac de Tignes 2086 m. Od jezera začínala druhá lanovka, která nás vyvezla do stanice La Toviére 2695 m. Z této stanice bylo jezero a městečko Val Caret jako na dlani. Od jezera jsme šli po svých pětihodinovou túru do městečka Val d Isere 1816 m. Cesta vedla bohatě rozkvetlími horskými loukami, kde byla k vidění spousta krásně rozkvetlých orchidejí druhu Pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Tolik kvetoucích orchidejí, jsem pohromadě ještě nevyděl.

Večer jsme si zabalili věci a připravovali se na přesun do Itálie.





Itálie.

3. den
Dopoledne jsme dorazili do městečka a horského střediska Chamonix, které leží pod nejvyšší horou Evropy Mont-Balanc 4807 m. Třetí den byl ve znamení lanovek. Z Chamonix ležícího 1030 m. nás lanovka s jednou mezistanicí s názvem Pan del Aiguille v nadmořské výšce 2310 m. nás vyvezla až do cílové stanice Aiguille du Midi s nadmořskou výškou 3842 m. Koupili jsme se lístky na lanovku a plni očekávání čekali na číslo "naší" kabiny. První část lanovky byla v pohodě a od jiných lanovek se nijak nelišila. Ta druhá byla už zajímavější. Bez jediného sloupu z mezistanice až na vrchol. Blíže k vrcholu se z lanovky stával spíše výtah, stoupání bylo opravdu extrémní.
3842 m. pro mne zatím maximální výška ve které jsem byl. Výhled byl opravdu nádherný, v první řadě na vrchol Mont- Blancu 4807 m. Bylo vidět i dost horolezců, kteří směřovali přes ledové království na jeho vrchol. Jen co muselo stát úsilí a finančních prostředků vybudování lanovky a celého komplexu teras. Terasy spojující dva výčnělky a výtah tesaný ve skále, ze kterého jste se dostali na tu nejvyšší terasu. Opravdu zajímavá stavba. Na Aiguille du Midi jsme strávili asi tři hodiny koukáním, focením a odpočinkem. Poté jsme přijeli do města Aosta, kde jsme se ubytovali. Na to jsem se osobně moc těšil., protože ubytování a stravování v Itálii mě ještě nikdy nezklamalo. I tentokrát moc pěkné ubytování dokonce i s klimatizací.



Aiguille du Midi (v překladu jižní jehla) je úchvatná skalní jehla v masívu Mont Blancu tyčící se na d údolím Chamonix. Lanovka zdolává více než 2800 metrů převýšení za neuvěřitelně krátkých dvacet minut, během kterých jsme stačili pouze zírat dolů a polykat, abychom vyrovnali tlak v zalehlých uších. Vrcholek, jehož špičku tvoří radiový vysílač, je kompletně provrtán chodbami a slouží jako stanice lanovky (která pokračuje dále do Itálie) a jako restaurace.



4. den
Túra v oblasti Valle d Aosta, přesněji z městečka Courmayeur 1224 m. na chatu Rif. Bretone 1991 m. Docela velké 767 m převýšení jsme zvládli v pohodě. Za pěkného počasí, chvilku na sluníčku, jindy zase v příjemném chládku modřínového lesa. na Rif. Bretone jsme si odpočinuli a rozhodovali se, jestli se vrátit tou samou cestou nebo to trochu obejít. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou variantu. Kousek od chaty totiž začíná hřeben Monte de la Saxe. Museli jsme si ale přichvátnout abychom sestup stihli. Schovali jsme foťáky a vyrazili. cesta byla ze začátku po rovině a potom spíše pořád dolů zpátky do městečka Courmayeru. Kam se člověk podíval, tam byly rozkvetlé krásné modré zvonečky. V polovině sestupu se začalo kazit počasí a zatahovat. V dálce byla slyšet bouřka. Zanedlouho se údolím dostala až kanám. Začalo pěkně pršet. Mě to vůbec nevadilo protože jsem konečně mohl pořádně odzkoušet nepromokavé oblečení do hor. Bunda, kalhoty, boty a batoh s pláštěnkou obstály na jedničku. Nebyla to moje první návštěva hor, takže jsem měl radost, že pořízené věci fungují tak jak mají.V horách to platí dvakrát. Asi s pětiminutovým zpožděním jsme dorazili do cíle.

...........zde bude vložena fotka..........

5. den
Túra v Národním parku Gran Paradiso. Po krátké prohlídce městečka Cogne 1504 m. jsme si sedli na lanovku, která nás vyvezla na vyhlídku Belvedere. Abychom to neměli příliš jednoduché, udělali jsme si od lanovky pěkný výšlap vzhůru dál na hřeben. Bohužel nevím kolik metrů jsme vystoupali, ale bylo to dost. Zrovna tam upravovali stezku a nahoře jsme zjistili, že dál je cesta zavřená z důvodů úprav. Vyplatilo se ale dojít až nahoru, protože zde byli krásné výhledy na okolní hory a lesy. Povedlo se mi tam udělat i několik povedených 3D fotografií. Před sestupem dolů, jsme zahlédly asi tak na 30 metrů pod námi na skále kamzíka. Večer jsme si zabalili věci, abychom ráno mohli předat pokoje a odjet na poslední túru.


Něco málo o parku.

Národní park Gran Paradiso
se nachází v Grajských Alpách v severní části Itálie nedaleko Turína. Na jeho západní část volně navazuje Národní park Vanoise, který se nachází na území Francie. Počátky národního parku Gran Paradiso, v italštině Parco del Gran Paradiso, spadají již do poloviny 19. století. Národním parkem byla oblast vyhlášena v roce 1922, tři toky poté, co přešla do vlastnictví státu.

 Gran Paradiso má rozlohu 730km čtverečních a propojuje úrodnou oblast Piemontu, kam spadá i samotné město Torino, s údolím Valle d Aosta, kde se nachází i nejvyšší evropská hora Mont-Blanc. Hora Gran Paradiso je nejvyšším bodem Národního parku, dosahuje výšky, 4061 m. Díky své výšce se tak jedná o jasnou dominantu celého kraje a zároveň jde o jediný vrchol Itálie, který překonává magickou hranici 4000 m. Hora Gran Paradiso je pokryta ledovcem, ze kterého stéká velké množství potůčků a řek, což tvoří nádhernou scenérii celé této oblasti.


Fauna a flora.

V nižších polohách Gran Paradisa nalezneme také bohaté lesy, jedná se zejména o lesy borovicové, jedlové či modřínové. Kromě kozorožců lze v oblasti NP Gran Paradiso spatřit také kamzíky, jichž se zde podle odhadů vyskytuje až okolo 3500. Typickými živočichy pro zdejší oblast jsou rovněž orel skalní, zedníček skalní či bělokur horský.


Horolezectví.

Samotná hora Gran Paradiso, sevřená třemi ledovci, je sama o sobě považována za jednu z nejlehčích čtyřtisícovek a Alpách a výstup se na ni dá provést klasickými cestami. Zpravidla se volí cesta od jihozápadu, z Ponu. Naopak za nejtěžší klasickou turistickou cestu je považována trasa od východu.

Čerpáno ze zdroje www.narodniparky.info

...........zde bude vložena fotka..........

6. den
Pod Matterhorn z Italské strany. Ráno jsme vycházeli z horského střediska, Cervina Breuil 2050 m. ležícího u Švýcarských hranic pod vrcholem Matterhornu 4478 m. Odtud lanovkou do mezistanice Plan Maison 2555 m. Dále lanovkou do mezistanice Laghi Cime Bianche 2812 m. a do třetice až na vrchol Testa Griga 3480m.n.m. Nahoře byla pěkná zima a mrholilo. Výhled prakticky žádný. Tento vrchol protíná hranice mezi Itálií a Švýcarskem. Hranice je vyznačena tlustou žlutou čárou na jedné straně byla Italská vlajka, na druhé Švýcarská. Byla tam i malá celnice. Cestou dolů jsme se v půlce trochu zdrželi a došli a jezeru Lago Goillet 2516 m. Okolo nás byly na loukách krásně rozkvetlé, do růžova zbarvené jetele. Zde jsme usedli, něco pojedli a užívali si poslední hodiny v obklopení italských hor. K zakončení dovolené jsme si zašli s naší partou na pizzu.



Okolo páté hodiny jsme vyrazili směr Čeaská Republika. Druhý den okolo oběda jsme byli doma.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace